"V archeologii poznání musíme dojít až k bodu, kdy pochopíme esenci minulých událostí, a pak musíme dát starým hodnotám moderní podobu." (Ralph Abraham)

 

 

 

Genetika pozná nadřazenou inteligenci

 

"Vzpomínka je nejlepší průvodce duše." (Aristoteles) Aristoteles ve svém spisu "O duši" píše, že duše je substance přebývající za života v těle, ze kterého po smrti vystupuje a pohybuje se mimo tělesnou schránku. Jinými slovy, každý organismus zanechá substanci (paměť), která je souhrn všech genetických faktorů, které na organizmus v průběhu života působí. Dále ilustruje Aristoteles případ spojení dvou duší na příkladu přebývání jedné duše ve dvou tělech následujícími slovy: "Přítel, to je jedna duše přebývající ve dvou tělech." Pak můžeme chápat superorganismus jako harmonickou interakci genů přebývající v libovolném množství těl. Zde pak můžeme odhalit i tajemství nesmrtelnosti, totiž že naše duše obývá nejen "strom Poznání", ale i "strom Života". Nejsme hříšní proto, že trháme plody z biblického stromu poznání, ale proto, že jsme se přestali živit plody ze stromu života. Dáme-li starým hodnotám moderní podobu, poznáme, že naši předkové mluví o genetice. Biblický komentář o stromech poznání a života je ve zkutečnosti pojednání o interakci genů s genetickou pamětí přírody. Strom poznání pak není nic jiného, než  paměť genů a strom života je interakce chromozómů s genetickou pamětí přírody. Z tohoto hlediska můžeme definovat nesmrtelnost jako interakci chromozomů s nadřazenou inteligencí (genetickou pamětí přírody).


Onemocnění včelstev se v dnešní době charakterizuje tím, že technokraté odvádějí naší pozornost od podstaty věci. Právě v případu varroázy pak mluví o "včelí nemoci". To je však pojem, který se podobá pytli, do kterého se strčí všechno, co naši vědci a učitelé nechtějí poznat, nebo čemu nerozumí.

Onemocnění včelstev vzniká především v důsledku masivního narušení hyperkomunikace mezi vlákny DNA, nebo poškozením soudržnosti jednotlivých DNA. Od chvíle, kdy na včelstvo působí starosti a soužení, do doby, kdy se stanou organickými, kdy začnou působit na organismus, kdy začnou narušovat jeho rytmický stav, nesmíme pro správné posouzení celého chorobného procesu ztratit z pohledu jakoukoliv maličkost. Chceme-li u včelstva diagnostikovat onemocnění, můžeme si pozvolna osvojovat cit pro správné sdružování příznaků, které nám příroda odhaluje. Zároveň musíme mít vždy na mysli, že nám příroda situaci ztěžuje tím, že to samé činí sama. Příroda totiž sama sdružuje všechny soubory příznaků onemocnění. To nám sice na první pohled situaci trochu komplikuje, ale zároveň nám přichází na pomoc genetika a její neustálá interakce. Chromozómy jsou totiž v neustálé interakci s genetickou pamětí. Chromozómy sice pro vlastní komunikaci používají hyperprostoru, ale základem jejich řeči jsou podobně jako pro naší mluvenou řeč tóny. Nikdo tedy nemusí házet flintu do žita, neboť chromozómy nám rozumí. Každá DNA je schopna komunikovat nejen s DNA svého druhu, ale i s libovolnou DNA jiné živé bytosti. A to mám teprve umožňuje aktivně působit přímo na DNA včelstva a uložit "správnou" informaci, aniž by jsme museli umět genetický kód včelstva dešifrovat. Je až paradoxní, že nejsme schopni dialog našich genů vědomě vnímat, zatím co geny našim myšlenkám neustále naslouchají .

Nyní poznáváme včelstvo jako genetický komplex, na který působí regenerační procesy chromozómů a fyzické procesy umírání. Pod pojmem genetika se skrývá "Dech Boží", schopnost kreace a modulace, ona transformační síla chromozómů, komunikujících s transcendentní pamětí přírody.

 

Není rozhodující s jakou včelou včelaříme, problém spočívá jen v tom, množit včelstva, jejichž genetika nebyla natolik deformována, že zcela ztratila schopnost interakce s přírodou.

Za tím účelem si musíme objasnit náš přístupu ke včelaření. Včelař, který nemá dostatek sebedůvěry, který se neustále bojí, že mu včelstvo zemře, nebo že bude muset do chovu včelstev investovat více, než mu včelstvo finančně nahradí, ten nikdy nemůže začít množit zdravá včelstva. V principu jsou jen dva typy příznivců včel, jedni milují včelí produkty, druzí milují včely. Ti první jsou závislí na aktuálním stavu vědomí našich technokratů, ti druzí čerpají jen z obecního vědomí našich předků a kolektivní inteligence přírody, která je lidstvu již tisíciletí dostupná. Ti první jsou obětí technokratů potlačujících okultní vědu a myšlení. Tak že pokud mluvím o alternativním vedení včelstev, mám namysli především víru v duchovní inteligenci a její schopnost naladit narušené procesy tak, aby rezonovali s pamětí přírody. Genetika pozná nadřazenou inteligenci. Proto jsou mezi námi lidé, kteří umí myšlenkou a duší vytvořit s včelstvem jednotu a včelařit bez konvenčních léků.

 

Náš včelín je prvotřídní šlechtitelská stanice pro množení matek z těch nejlepších na lokální genetiku přizpůsobených včelstev, které již nejsou tak náchylná na náhlé změny a nemoci, které se v lokalitě našeho včelína vyskytují. Domněnka, že nemůžeme šlechtit lepší matky, než nám komerční šlechtitelské stanice nabízejí, je zcela nesmyslná propaganda.

Stejně nerozumná je domněnka, že matku musíme pravidelně vyměnit. Lokálně odchované matky jsou pro neporušený vývoj vitálních včelstev nejúspěšnější:

  • rozšiřují lokálně přizpůsobenou genetiku   
  • jsou odchovány z vitálních včelstev přizpůsobených na lokální genetiku
  • jsou odchovány v optimálních podmínkách a čase, v době kvalitní výživy a množství vitálních trubců
  • matky které nikdy nebyli vězněny nebo traumatizovány mají lépe vyvinuté vaječníky a silné feromony, včelstva je lépe přijímají, mají lépe uspořádaný plod a nižší rojivost  
  • prodloužíme jejich život a odchováme si včelstva, která jsou schopna si zavčas matku vyměnit
  • ušetříme si spoustu práce a peněz